
...
"Dianne, vstávej!" třískal mi táta do dveří. Rychlostí blesku jsem se zvedla do sedu a rozdýchávala ten sen. Především ten konec, kdy se mi tam vetřel tatík.
"Jsem vzhůru," zařvala jsem na něj a doufala, že mě přes ten rámus co vydával, slyšel.
"Za deset minut buď dole," naposledy si bouchnul do dveří, nejspíš v naději, že se otevřou. Ale to měl smůlu. Večer jsem se pro jistotu zamkla. Možná by, ale zafungovala, kdyby si zahrál na Alibaba a jeho "Sezame otevři se".
"To víš že jo. A v prosinci přiletí Santa na saních," ušklíbla jsem se, když už jsem měla jistotu, že mi nestepuje za dveřmi.










