
úvodní obrázek o úžasné mrs.FIX
Oficiálně první kapitola povídky The Edge of Love. První kapitola je taková krátká a úvodní, nic se v ní nestane. Ale varuju vás povídka bude romantická :D Prostě letní romance ;). Takže žádní vlkodlaci, upíři či čarodějnice. Od toho tu jsou jiné povídky ;). Za obrázek děkuji úžasné a talentované mrs.FIX! Je vážně krásný a já jí za něj jsem vděčná :).
O povídce - ZDE
...
"To je součást trestu? Protože jestli jo, tak je to nepřiměřeně kruté," zmučeně jsem zabrblala, když se z rádia ozvali tóny písničky Dancing Queen od ABBy.
"Ale zlato. Prázdniny u babičky nejsou za trest," zašveholila máti na sedadle spolujezdce.
"A ABBA je klasika, tak si nech ty připomínky," zpražil mě pohledem táta, který zrovna nastupoval. Poslední dobou mu nehorázně lezu krkem.
"Fajn," vzdala jsem předem prohraný souboj. ABBu milujou tak to třeba vážně není naschvál. Ne beru zpět. Je to naschvál! ABBu bych ještě přežila, ale zpívající rodiče, kteří mají hudební hluch? To je moc. Radši mě zabte. A rychle prosím.
...
Po třech hodinách s ABBou, vyjícími rodiči a pěti čůrpauzama jsme konečně dojeli do Stratt falls. Je to malé přímořské městečko s krásnou krajinou a úchvatnými útesy. Teda tohle píšou na internetu. Podle mě to je spíš díra světa a označení městečko je vysoká nadsázka. Mají tu vůbec kino?
Městem jsme projeli během mrknutí oka. No to sice přeháním, ale ale ne moc. Opravdu to tu je malé. Ale stihla jsem si všimnout, že tu mají hospodu, kostel a školu? V tomhle zapadákově mají školu? Chudáci děti.
Bábinky baráček byl až na konci města. Vedle něj je už jen les, za kterým jsou útesy a moře. S dědou jsme vždycky večer seděli na útesu a pozorovali slunce, které mizelo za obzorem. Milovala jsem ten moment, když ze slunce byl vidět jen malý kousek a hladina kolem něj byla zbarvena do oranžova. Děda to miloval taky a jednou to i nakreslil. Ten obrázek i pořád visí doma nad postelí.
...
Dojeli jsme k malému jednopatrovému žlutému baráčku ve kterém bydlí bábinka a zaparkovali. Ještě se ani nevypnul motor a babička už scházela ze schodů, které vedli k domu. Nejspíš nás vyhlížela. Teda ne že bych se jí divila. Přece jen jsme tu pár let nebyly. Naši měli práci a ani mě se sem nějak moc nechtělo.
Než jsem vylezla z auta oblékla jsem si svou oblíbenou černou koženou bundu s cvočky a plandavými pruhy na prsou a rukávech. Přes rameno jsem si hodila černou kabelku, kterou pokrývali bílé lebky a pár odznáčků mích oblíbených kapel.
Vystoupila jsem a zamířila k bábince, která se na mě pohoršeně dívala.
"Ahoj babi," usmála jsem se na ní a lehce jí objala. Nikdy jsem na bližší kontakt s lidmi nebyla,
"No ahoj. Prosimtě co to máš na sobě?" vyjela na mě a přísně si mě prohlížela. Zaraženě jsem se prohlídla. Měla jsem na sobě černé tílko s potiskem, černé kraťasy, které mi zakrývaly téměř celá stehna, pod nima jsem měla černé silonky s pár většími oky, taktéž černé boty a kolem krku jsem měla taky černý šátek s barevnými fleky. Co jí jako vadí?
"Oblečení?" zkusila jsem a tím si vysloužila káravý pohled od táty.
"Maminko, toho oblečení si nevšímejte. Děti ve městě to teď nosí," vložila se do toho máti, která se přihrnula obejmout babičku. Bábinka byla naštěstí tak zaskočená máminou radostí, že se od ní obejmout nechala. Většinou se nemůžou snést. Babička máti ještě pořád neodpustila, že jí odvedla syna do města. Asi bych jí neměla říkat, že je máti tak šťastná, že se mě zbaví a ne ze shledání s ní.
"No tak pojďte dovnitř. Upekla jsem vám buchty," vzpamatovala se babička a šinula si to ke dveřím. Já si z kufru auta vytáhla velkou cestovní tašku a vydala se za ní.
"Vlastně, my budeme muset jet," vyhrkla máma, když viděla jak se papín rozešel za bábinkou.
"Vždyť jste teprve přijeli," otočila se babička na tátu a prosila ho pohledem. Ten jí jen objal.
"Až si přijedeme pro Daisy, tak se tu zdržíme," usmál se na ní a vrátil se k auto u kterého už stála máma.
"Tak my jedem a Daisy nezlob babičku," přikázala mi máti. Já a zlobit? Nikdy.
"Mějte se," houkla jsem za nima a mávla jim. Stejně si mě už nevšímali. Byly rádi, že se mě zbavili.
"Tak pojď. Ukážu ti tvůj pokoj." A tak jsem šla za ní dovnitř. Uvnitř jsem si zula boty a šla za bábinkou až na konec chodby ke dveřím mého pokoje. Nejspíš si myslí, že jsem zapomněla kde je. Otevřela jsem dveře a nakoukla do něj. Nic se nezměnilo, vypadal úplně stejně, jako když jsem před lety odjížděla.
Naproti dveřím byly přes celou zeď velká okna s vnitřním parapetem širokým tak, že se na něm dalo v pohodě sedět. Před oknem bylo tmavě modré křeslo, na kterém sedával děda a vyprávěl mi pohádky. Napravo od dveří byla postel, vedle které byl noční stoleček s lampičkou. Na druhé straně dveří byla velká skříň a stoleček.
"Vybal si a pak přijď do kuchyně," pověděla babička a odešla.
Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou. Na postel jsem položila kabelku i cestovní tašku a přešla k oknům. Posadila jsem se na parapet a vykoukla ven. Nikde nikdo. Jen příroda. Tohle budou dlouhé prázdniny.











Moc hezký začátek povídky:) těším se na další část