Saviour | 3. kapitola

19. října 2013 v 23:40 | Chucky |  Saviour | Kapitoly
obrázek je od úžasné mrs.FIX
Třetí kapitola povídky Saviour. Doufám, že se Vám bude aspoň trochu líbit ;). A další kapitola by měla být během týdne. Vím naprosto přesně co se tam bude dít. Stále platí otázka: Co si myslíte, že je Lia zač?
Budu vděčná za komentář, radu i kritiku (ale slušně!).
O povídce - ZDE


Když jsem se ráno probrala skrz žaluzie prosvítali paprsky slunce. Chvíli jsem se přemlouvala, ale nakonec jsem z postele vylezla a zamířila do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Chvíli jsem se sice prala s vlasy, ale nakonec jsem je rozčesala a pro vyšší dobro jsem je stáhla do vysokého culíku. S líčením jsem se ani neobtěžovala, stejně to akorát překáží.
V pokoji jsem si na sebe natáhla včerejší džíny a obyčejné bílé tričko s kulatým výstřihem. Na to jsem hodila černou bundičku a na nohy si obula boty na vysokém podpatku, které na sobě měly hafo pásků s přezkami a zipem na vnitřní straně. Ze stolečku vedle postele jsem sebrala telefon s peněženkou a následně jsem odešla.

oOoOo

Během chvilky jsem se dostala ke grilu, kam jsem s úsměvem vstoupila. Byl poloprázdný, ale to nevadí. S úsměvem jsem došla k pobledlému Mattovi, který se opíral bar.
"Koukám, že to včera někdo přehnal s pitím," zakřenila jsem se na něj, když pomalu zvedl hlavu a podíval se na mě unavenýma očima.
"Co si dáš?" zeptal se mdle a měl co dělat aby se udržel na nohách. Chudáček malej.
"Nechceš si jít na chvíli odpočinout? Já ti to tu pohlídám," nabídla jsem se z ničeho nic. Podle Mattova výrazu jsem nepřekvapila jen sebe.
"Dobrý, to zvládnu," zavrtěl hlavou, ale podle jeho výrazu to nebyl dobrý nápad.
"Neblbni. Jestli se bojíš, že tu ukradnu těch pár pětek tak neměj strach. Mám v merku větší rybu než zdejší bar," mrkla jsem na něj a ani jsem nechápala, proč mu chci pomoc. Teda ne že bych lidi neměla ráda to ne. Jen jim prostě nechci pomáhat… Většinou…
"Navíc jsem už v pár barech pracovala," dodám, abych ho uklidnila, ale radši nedodám, že jsem pár bar i vlastnila. Přece jen vypadám mladě.
"Dobře," pomalu přikývl. Viděla jsem, že svádí vnitřní bitvu, zda mi může věřit. Přece jen jsem pořád cizí.
"Pořadí stolů a ceník jsou pod barem. Kdyby -."
"Neboj. Zvládla jsem bar plnej opilých motorkářů, tak zvládnu i poloprázdnej bar v Mystic Falls. Běž si odpočinout," postrkovala jsem ho ke dveřím, do které vedli nejspíš do šatny. Ještě jsem si od něj vzala zástěru, než jsem za ním zavřela.
Spokojeně jsem si oddechla, sundala si bundu, kterou jsem položila pod bar, a zavázala si kolem pasu zástěru.
Přelétla jsem zákazníky pohled a po ujištění, že nikdo po mě nic nechce jsem se koukla na ceník a postavení stolů. Nebylo těžké zapamatovat si čísla stolů, měly stejné číslování jako všude jinde.

Zrovna jsem si už po několikáté pročítala ceník, když se někdo posadil k baru hned přede mně. S úsměvem jsem zvedla pohled, ale když jsem poznala kdo to je tak mi ten úsměv zmizel.
"Sleduješ mě?" pobaveně se na mě šklebil. Ten jeho škleb ve mně probouzel touhu mu jednu vrazit.
"Co si dáš?" Rozhodla jsem se, že mi za odpověď nestojí a že budu slušná barmanka.
"Whisky," objednal si a pečlivě mě pozoroval při každém pohybu. Asi se bál, abych ho neotrávila.
Postavila jsem před něj skleničku, a když se prvně napil, všimla jsem si na jeho prstě prstenu se znakem rodiny Salvatore. Ach… Takže tohle bude jeden z bratrů, kteří podlehli Kath.

Odběhla ke stolu číslo dvě, protože si mě vyžádala partička mladíčků.
"Chcete platit?" zeptala jsem se, když jsem si uviděla prázdné skleničky.
"Zatím ne. Přines nám šest piv, kotě," zamrkal na mě blonďák. Nejspíš jejich kápo.
"Tak mi nejdřív ukaž občanku, sladce jsem se na něj usmála. Jestli si floutek myslel, že naliju nezletilému tak se teda mýlil.
"Můžu ti ukázat něco jinýho, kotě," laškovně se na mě usmál a já měla co dělat abych nevyprskla smíchy.
"To je sice lákavá nabídka, ale myslím, že jí odmítnu. Takže mi buď ukaž občanku jinak vám přinesu další colu," zářivě jsem se na něj usmála a čekala, jakou perlu na mě vybalí tentokrát. Zatímco vymýšlel 'chytrou' odpověď všimla jsem si, že mě Casannova od baru pobaveně sleduje. Povytáhla jsem obočí a doufala, že mu dojde, že jsem ho přistihla. Místo toho aby se otočil mi ukázal vztyčený palec. Pako.
"Tak si dáme ještě jednou colu," vzdal to blonďáček nakonec. Přikývla jsem a na tác, který byl na stole jsem naskládala jejich skleničky. Když jsem se k nim otočila zády přistála mi na zadku něčí ruka. Rychle jsem se otočila a viděla toho blonďáka, jak stahuje ruku zpátky a jeho kámoši ho obdivně pozorujou. Jsem celkem klidný člověk, ale když mě někdo plácne po zadku tak se prostě naštvu.
"Tak hele," sklonila jsem se k tomu blbečkovi.
"Za prvý nejsem blbá, abych nepoznala, že nejsi plnoletej. Vždyť ti ještě teče mlíko po bradě. Za druhý nejsem kotě. Koťata jsou milý a přítulný. Já nejsem ani jedno. A za třetí ještě jednou na mě tou prackou šáhneš a přijdeš o ni. A myslím to smrtelně vážně," začala jsem zostra a pomalu hlas tišila až do děsivého šepotu. Když jsem skončila zase jsem se narovnala a poznala, že si moje slova vzal k srdci. A spolu s ním i jeho kamarádi.
"Tak… tak my zaplatíme," vysoukal ze sebe a každý hodil na stůj pár drobáků za svojí colu. Sladce jsem se na ně usmála a pobaveným pohledem je vyprovázela. Když už byly v tahu tak jsem se uchechtla. Posbírala jsem peníze a vrátila se zpátky za bar. Peníze jsem uložila do kasy, a když jsem začala umývat skleničky všimla jsem si, že mě ten pobuda pozoruje.
"Co je?" zamračila jsem se na něj a dál se věnovala skleničkám.
"Nic, jen bych to do tebe neřekl," pokrčil rameny a zkoumavě mě pozoroval.
"Byly to jen malý kluci. Umím se vypořádat i s většíma blbcema," významně jsem se na něj podívala.
"Tak tomu i věřim," pokýval hlavou jako by nepoznal jasnou narážku na jeho osobu. Už jsem se nadechovala, že mu něco povim, ale zazvonil mu telefon. Podíval se, kdo mu volá a znechuceně si odfrkl, ale zvedl to.
"Ano bratříčku?" zacukroval a já se vrátila ke skleničkám. Chudák jeho brácha, takového sourozence bych nechtěla.
Chvíli poslouchal a celý se napjal.
"Je v pořádku?" zeptal se starostlivě a švihl po mě pohledem. Nejspíš se bál, abych u něj neviděla náznak něčeho normálního. Rychle jsem stočila pohled dolů, ale nenápadně jsem po něm pošilhávala.
"Dobře. Hned jsem tam," zavěsil. Dopil co mu zbylo ve skleničce a postavil se.
"No nic. Rodinné povinnosti volají. Tak zas příště, kotě," hodil na pult peníze, mrknul na mě a rychle odešel.
"Nejsem žádný kotě," zabrblala jsem potichu. Byla jsem si jistá, že mě slyšel.

V baru jsem zůstala až do zavíračky. Když jsem odcházela Matt už vypadal líp a slíbil mi, že si o mně promluví se šéfem. Takže to vypadá, že možná budu mít trvalou práci barmanky.

oOoOo

Vrátila jsem se do hotelu a v pokoji jsem se pak hodnou chvíli přehrabovala v tašce s oblečením. Nakonec jsem z ní vítězně vytáhla šedé tepláky, mikinu stejné barvy a volné bílé tílko. Na nohy jsem si natáhla kotníkové botasky od mé oblíbené značky Reebook. Spokojeně jsem se prohlédla a vyběhla z pokoje pryč.
Nemusela jsem ani dlouho hledat a našla jsem vstup do lesa. Rychlým krokem jsem postupovala hlouběji do lesa a čím hloub jsem byla tím víc jsem zrychlovala až jsem běžela téměř sprintem. Když už jsem si byla jistá, že jsem dost daleko začala, jsem zpomalovat do klusu. Pod nohy mi křupali popadané větvičky a uschlé listí. Nikde nikdo. Jen já a příroda. Zastavila jsem se, abych si trochu vydechla. Přiznávám se, poslední dobou na kondičku celkem kašlu. Funění přešlo v normální dýchání a tak jsem se rozhodla, že budu pokračovat. Tentokrát ale jen chůzí. Aspoň si vychutnám ten klid.
Šla jsem už hodnou chvíli, když jsem našla místo kde byly před lety uvězneni upíři. Zajímavé. Měla by tu být normálně zem a ne schody do kobky. Pomalu jsem sešla až dolů, do části kde kletba neplatí. Teda ne že by na mě působila, ale jistota je jistota.
Rozhlédla jsem se, zda tu někdo je. Uviděla jsem jen velký kámen, nejspíš sloužil jako dveře, který stál vedle díry ve zdi. Předpokládám, že to byl vstup do kobky, kde byly upíři. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř. Nikoho jsem tam neviděla, ale to neznamená, že tam nikdo není. Normálně bych dovnitř zavolala, ale je možné, že tam je někdo kdo mě zná a mohl by o mě něco nakecat Salvatorům. A to by se mi nehodilo. Proto jsem si z vlasů vytáhla tenkou sponku, která je ovšem naostřená a škrábla jsem se jí do prstu tak aby vytekla kapka krve. Pokud je uvnitř upír tak ho to určitě vyláká. Párkrát jsem prstem zakmitala to aby se pach krve dostal dál a následně jsem vyběhla kousek do schodů, odkud na mě nebylo vidět, ale já měla výhled dobrý. Chvíli se nic nedělo, ale pak se ve výklenku objevila postava. Chvíli mi trvalo, než jsem jí poznala, ale nakonec mi to došlo. Sice byla špinavá a rozcuchaná, ale pořád to byla ona.
Po chvilce uvažování jsem těch pár schodů sešla a opřela se ramenem o hliněnou stěnu.
"Zdravím Katarino."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lara Lara | Web | 19. října 2013 v 23:55 | Reagovat

Tenhle díl se ti vážně povedl, jsem ráda, že jsi nakonec zvítězila nad blogem a ty odstavce ti jdou :D
Jinak Damon by se tam mohl objevovat časteji a mít víc částí s Liou, protože to jiskření mezi nima je skvělý :D
A to co je Lia netuším, možná jsi mi to psala na skypu, ale já si to nepamatuju :/ Jak jistě víš, jsem strašný sklerotik :D

2 Kenzi Kenzi | E-mail | Web | 25. října 2013 v 21:33 | Reagovat

Je to naprosto usprový díl! :) Obzvlášť se mi líbí ta část v tom baru :) Souhlasím s Larou, že by Lia s Damonem měli mít více částí spolu. oni se mi k sobě tak dokonale hodí! :D
Co je Lia? Jo, tak to netuším, ale v anketě jsem klikla na vílu, protože proč by si jinak kupovala kytky? :)
Doufám, že co nejdříve přidáš další díl. Stává se ze mě závyslák a to jsem teprve u 3. dílu :)

3 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | E-mail | Web | 30. října 2013 v 10:20 | Reagovat

Super díl. Od té doby, co jsem si přečetla tvou první zveřejněnou povídku ses dost zlepšila! ;) Moc se mi to líbí a těším se na další díl ;)
A co je Lia? Rozhodovala jsem se, jestli kliknout na "blázen", ale nakonec jsem dala démona. Jsem strašně zvědavá! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Copyright © 2013 | Empire-of-Stories.blog.cz
I am fan: