Saviour | 4. kapitola

26. října 2013 v 2:25 | Chucky |  Saviour | Kapitoly
obrázek je od úžasné mrs.FIX
V pořadí už čtvrtá kapitola povídky Saviour! Docela se divím, že jsem došla až tak daleko :D. Původně jsem sice chtěla napsat více flashbacků, ale času je ještě dost.. Kapča jen o Lie a Kth. Doufám, že se Vám bude aspoň trochu líbit. A protože mám celý příští týden volný, tak bych chtěla přidat aspoň dvě nové kapitoly.
Budu vděčná za komentář, radu i kritiku (ale slušně!).
O povídce - ZDE


rok 1492, Bulharsko
Dusot koňských kopit se rozléhal okolím. Brunetka sedíc v koňském sedle seskočila na zem, ještě než se kůň zastavil. Sukně se jí u kotníku zavlnila div se udržela na nohách. Vběhla do domu, odkud se okamžitě ozval zděšený jekot, když objevila svou zavražděnou rodinu.
Pomalým krokem z lesa vyšla další dívka. Tato měla místo typických šatů mužské oblečení, které na ní plápolalo. Potichu vešla do domu a za zvukem pláče došla až do ložnice. Pohled, který se jí naskytl, byl žalostný. Muž probodnutý mečem visel na zdi, v posteli ležela podříznutá žena, nejspíš matka plačící dívky. Už tak smutný pohled doplnila dívka ležící na posteli přitisknutá ke své zavražděné matce prosíc, aby to nebyla pravda. Byla tam pohroužená do svého žalu, že si ani nevšimla nově příchozí a jediného bijícího srdce.
"Katarino," oslovila dívka plačící. V okamžiku pláč ustál a Katarina se narovnala. Stále seděla k dívce v pánském oblečení zády, ale byla připravená se bránit. Nic neřekla, jen seděla a kolébala matčino tělo.
"Můžu ti pomoci. Můžu ti pomoci s pomstou rodiny," řekla tiše ve snaze jí nevylekat. To Katarinu zaujalo a otočila na dívku uplakaný obličej.
"Jak ti mám říkat?" Zašeptala.
"Lio. Říkej mi Lio."

Přítomnost, Mystic Falls
"Lio," zamumlala Katarina a trochu se skrčila. Jako by se pokoušela být co nejvíc neviditelná. Bylo zvláštní vidět jí takhle. Sice se mi líbilo, že ze mě má respekt, ale zároveň mi to bylo líto. Nikdy jsem jí nějak výrazně neublížila. Nemá v tom případě se takhle chovat.
"Vím, že je to už nějaká doba, ale buď tak hodná a zopakuj mi první pravidlo přežití," vyzvala jsem jí a usadila se na zem, kousek před ní. Pochopila, že při tomto rozhovoru bude lepší radši sedět a taky se posadila.
"Nikdy se nenech chytit a uvěznit," řekla tiše. Souhlasně jsem přikývla a významně se rozhlédla kolem.
"Tak mi vysvětli proč ses nechala uvěznit?" Se zájmem jsem se na ni dívala. Věděla jsem kdo je na vině, ale nehodlala jsem jí říct, že to mám na svědomí já. Zatím ještě ne.
"Byla to nehoda. Měla jsem dohodu s čarodějkou, ale pak to prostě přestalo fungovat. Nevím co se -," začala se hájit, ale já jí přerušila zvednutím ruky na znamení, ať mlčí.
"Druhé pravidlo."
"Vždy měj záložní plán. Ale -," snažila se z toho vykroutit. Znovu jsem na ní mávla rukou.
"Tak proč jsi ho neměla? A nesvaluj vinu jen na čarodějku. Ta nemůže za to, že jsi za ty roky zpychla a máš ego vyšší než Everest," zamračila jsem se na ní. Ano, vysoké ego je většinou přínosem, ale to její jí už přerostlo přes hlavu. Takhle jsem si jí opravdu nevychovala. Tvářila se zahanbeně, ale pak jí něco došlo.
"Co tu vlastně děláš?" podezíravě se na mě podívala.
"Isobel mi pověděla o dvojnici. Přijela jsem se postarat o to, aby kletba nebyla zrušena. Předpokládám, že jsi sem přijela ze stejného důvodu."
"Samozřejmě." Přikývla, ale do očí se mi nepodívala.

1492, Bulharsko
"Tím chceš říci, že jsem potomek dívky, která byla použita jako oběť při kouzle a proto se mě pokusili obětovat?" Snažila se Katarina utřídit co jí Lia zrovna vysvětlila. Hodně toho věděla už z dřívějška, ale ne všechno.
"Ano, ale ne tak docela. Kletba se dá zlomit jen obětováním dvojnice. A to jsi ty," vysvětlila jí už po několikáté Lia. Chápala, že to Katarině mže připadat podivné a neuvěřitelné, ale potřebovala, aby to co nejdříve pochopila. Záležel na tom její život.
"A když jsem se stala upírem tak už mě nemůže obětovat. To ho rozzuřilo a tak zabil mou rodinu," dopověděla šeptem se slzami na krajíčku oka. Stále nemohla uvěřit, že je její rodina po smrti a její vinnou. Lie se jí zželelo a tak jí jemně objala kolem ramen.
"Udělala jsi, co jsi musela, abys přežila. Na tom není nic špatného," chlácholila jí. Ještě chvíli seděli ve trávě, když se Lia zvedla a natáhla ke Katarině ruku.
"Musíme pokračovat v cestě. Až dorazíme do cíle naučím tě vše co potřebuješ znát a vysvětlím ti, jak zajistíme, aby už žádnou dvojnici nepotkalo to co tebe," smutně se na ní usmála. Katarina mlčky přikývla a nechala se vytáhnout do stoje.

Přítomnost, Mystic Falls
"Koukám, že ses té jeskyni stejně nevyhla. Jen jsi v ní skončila o pár let později," změnila jsem téma s uchechtnutím. Kat po mě jen švihla naštvaným pohledem.
"Ale no tak… Aspoň sis užila rozkvět Ameriky na vlastní kůži. Teď to pude do kopru," odmávla jsem její výraz a zavzpomínala na staré dobré časy.
"Pamatuješ na koncert Bon Joviho? Myslím ten v devadesátých letech. Ten jak jsi tam špehovala Stefana," uchechtla jsem se.

90 léty, koncert Bon Joviho
Koncertní hala praskala ve švech. Brunetka v v krátké, kostkované košili a mini šortkách se rozhlížela kolem a hledala svojí kamarádku. Náhle jí uviděla. Druhá brunetka měla krátké černé šaty se zipem po celé jejich délce. Vlnité vlasy měla přehozené přes pravé rameno. První dívka se potlačila davem až ke své kamarádce.
"Ahoj Katherine," pozdravila jí. Kath se na ní s trhnutím otočila.
"Ahoj, Lio," zamumlala a otočila se zpět. Lia jí nakoukla přes rameno a hledala objekt zájmu její kamarádky. Nejdřív se neorientovala, všude bylo hafo lidí, ale pak si ho všimla. Kluk, v černé bundě s tmavými vlasy. Viděla ho sice jen ze zadu, ale poznala v něm Stefana Salvatora.
"Ale no tak. To tě to furt nepustilo?" zeptala se znechuceně a pohodila vlasy. Její kamarádka na ní hodila ošklivý pohled.
"Samozřejmě že mě to nepustilo. Miluju ho," trvala si na svém stejně jako několik předchozích let. Jednou za čas si ho vždycky našla a zkontrolovala ho.
"Tak proč za ním nejdeš? Proměnila sis ho, tak s ním buď celou věčnost a další ty sentimentální řečičky," poradila jí Lia a posadila se na své místo. Koncert měl každou chvíli začít.

Přítomnost, Mystic Falls
"Fuj. Ještě teď se mi o tehdejší módě zdají děsivý sny," otřásla jsem se znechuceně. Koukla jsem na Kath, která sotva znatelně zčervenala. K takovým reakcím jí dokážu dohnat jen já a to se jen normálně bavim.
"Jo o tom mi povídej," přikývla už s normální barvou. Ospale jsem se protáhla a zvedla se na nohy.
"No nic. Tak já zatim letim, ale brzy se za tebou zase stavím. Vypadá to, že si potřebuješ připomenout pár základních pravidel."
"Přineseš mi nějakou krev?" zeptala se mě s nadějí v očích, než jsem stihla odejít. Pozorně jsem se na ní podívala a přemýšlela. Nakonec jsem jen přikývla. Nikdy bych jí nic takového neodmítla. Ne když vypadá jako ona.
"Děkuju," usmála se vděčně a já radši utekla než bych jí dala napít ze svého zápěstí. I toho jsem byla schopná. Ano jsem děsnej dobrotivec. Taky se za to nesnášim.

oOoO

Rychlostí blesku jsem doběhla do svého hotelového pokoje. Dala jsem si krátkou sprchu a do postele dopadla jak podťatá. Ani nevim, jestli jsem zamkla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kenzi Kenzi | E-mail | Web | 26. října 2013 v 9:37 | Reagovat

Super! :) Je to úžasně napsané a moc se mi líbí, jak jsi do toho zakomponovala tu jejich minulost :)
Že bude zase v dalším díle Damon? :D

2 theshadowsofdarkness theshadowsofdarkness | E-mail | Web | 27. října 2013 v 9:25 | Reagovat

Naprosto parádní i předchozí díly! Těším se na další díly!:)

3 Kath Kath | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 16:54 | Reagovat

Smekám před tebou. Píšeš naprosto dokonale! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Copyright © 2013 | Empire-of-Stories.blog.cz
I am fan: